Jan Rambousek se narodil 24.5.1895 v Praze-Libni a zemřel 29.5.1976 v Praze.
Kreslení se věnoval už na gymnáziu v Karlíně pod vedením svého učitele F. Žákavce a výborného akvarelisty F. Sychry. Maturoval v červenci 1913. Od 1914 studoval rok na AVU v Praze (žák J. Preislera a V. Nechleby). Po získání ročního stipendia od francouzské vlády si ke studiu vybral Paris Ecole des Beaux Arts (prof. A. C. Waltner, 1921-1922). Po návratu do Prahy byl v letech 1925-29 asistent na speciálce u M. Švabinského a F.T. Šimona na AVU.
Spoluzaložil grafickou odbočku Umělecké besedy, zakladatel a do roku 1928 redaktor sborníku Hollar. Potom v letech1929 -1935 pracuje jako kreslíř a žurnalista pro Lidové noviny, České slovo, Venkov. Od 1935 do 1945 je technickým a uměleckým poradcem Státní tiskárny v Praze.
Je představitelem sociální grafiky (cykly Spodina 1920-1921, Bludička 1925, Komedianti, Z města světla, Brněnské motivy 1928), zdůrazňující kontrasty světla a stínu. Uplatnil se také jako ilustrátor knih Symposionu a Družstevní práce (K. M. Čapek-Chod). Ilustroval i knihy spořilovských autorů Knapa a Čarka. Byl však i tvůrcem písma (Modieval Z a Brno Z) a malířem (Utopenec 1921). Ve třicátých letech se věnoval především malbě (motivy z okolí Prahy), v počátcích 40-let zkoušel i malbu abstraktní. V 50. a 60. letech se věnoval krajinářské malbě s náměty z Lužických hor. Dobře je známa také jeho plakátová tvorba z let 1936 až 1947.
V roce 1975 jmenován zasloužilým umělcem.